Kávičku,
jako
obvykle
Autorské představení
o jedné kavárně
a jejích lidech
10.12. hrajeme v Praze
19:30 Crepes&coffee Kobylisy
CAUSIDU
HŘÍBKOVÁ
JIRÁSKO
Naše divadelní představení vypráví o štamgastech, kteří vám možná budou povědomí. Oni totiž opravdu existovali. Možná je dokonce dodnes potkáváte v jiné putyce. Tóny harmoniky při tom pohladí jako správně ušlehaná pěna na lattéčku. Tak se pohodlně usaďte a my už se o vše postaráme.
MY
-

TEREZA CAUSIDU
Kávičku, jako obvykle napsala původně jako svoji absolventskou práci na DAMU. Od té doby s ní jezdí po republice. Nejradši hraje pro takové publikum, které má rádo kávu. Nebo i čaj. No…voda taky není špatná.
-

TEREZA HŘÍBKOVÁ
Vystudovala dramatickou výchovu na JAMU a Katedru Autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Během studií skládala scénickou hudbu, učila se loutkoherectví, působila jako pedagog, hrála s kočovným divadlem. Ke Kávičce složila hudbu. A tak to mohlo zaklapnout.
-

JANA JIRÁSKO
Věnuje se zpěvu a hře na klávesy a akordeon, se kterým několikrát zvítězila v republikových i mezinárodních soutěžích. Koncertuje a skládá hudbu sólově a se svými třemi kapelami. Zároveň vystudovala Biomedicínské inženýrství na ČVUT, a proto se profesně věnuje i oblasti techniky. Ta holka se nezdá.
Divácké ohlasy
“Divadelní představení Kávičku, jako obvykle, je pro nás srdcová záležitost. Terka ji napsala v době, kdy u nás pracovala a tedy hodně inspirace získala také z naší kavárny. Máme Kávičku rádi, nacházíme v ní sebe i své bývalé kolegy a milé hosty. A kromě toho je to také dost vtipné.”
(Anna a Luboš Zamrazilovi-majitelé kavárny Kumbál)
“Víte, my jsme z Ukrajiny, a my jsme během představení úplně zapomněly, že je u nás nějaká válka.”
( Elen Keller s maminkou)
“Pokud to má být jedno slovo, tak MI•LU•JU. Pokud slova: Moje absolutní srdcovka! Snáz bych spočítala reprízy, na kterých jsem nebyla, než byla a doufám, že tomu tak bude i nadále a napořád! Zbožňuju za tím představením cestovat na nová a netradiční místa a pozorovat, co nového to přinese. Představení je tím pokaždé jiné a přesto vždy stejné: milé, veselé, dojemné a především tak opravdové.”
( Lenka Kohoutová-štamgast představení)