Kávičku,
jako obvykle




 

AUTORSKÉ PŘEDSTAVENÍ O JEDNÉ KAVÁRNĚ A JEJÍCH LIDECH





Causidu
hříbková
jirásko








 Naše divadelní představení vypráví o štamgastech, kteří vám možná budou povědomí. Oni totiž opravdu existovali. Možná je dokonce dodnes potkáváte v jiné putyce. Tóny harmoniky  přitom pohladí jako správně ušlehaná pěna na lattéčku. Jen se pohodlně usaďte a my už se o všechno postaráme.



My

Tereza Causidu

Kávičku, jako obvykle napsala původně jako svoji absolventskou práci na DAMU. Od té doby s ní jezdí po republice. Nejradši hraje pro takové publikum, které má rádo kávu. Nebo i čaj. No, voda taky není špatná.


Tereza Hříbková

Vystudovala dramatickou výchovu na JAMU a Katedru Autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Během studií skládala scénickou hudbu, učila se loutkoherectví, působila jako pedagog, hrála s kočovným divadlem. Ke Kávičce napsala hudbu. A tak to mohlo zaklapnout.


Jana Jirásko

Věnuje se zpěvu a hře na klávesy a akordeon, se kterým několikrát zvítězila v republikových i mezinárodních soutěžích. Koncertuje a skládá hudbu sólově a se svými třemi kapelami. Zároveň vystudovala Biomedicínské inženýrství na ČVUT, a proto se profesně věnuje i oblasti techniky. Ta holka se nezdá.


Divácké ohlasy

  • Divadelní představení Kávičku, jako obvykle, je pro nás srdcová záležitost. Terka ji napsala v době, kdy u nás pracovala a tedy hodně inspirace získala také z naší kavárny. Máme Kávičku rádi, nacházíme v ní sebe i své bývalé kolegy a milé hosty. A kromě toho je to také dost vtipné." (Anna a Luboš Zamrazilovi, majitelé kavárny Kumbál v Praze)

  • Víte, my jsme z Ukrajiny, a my jsme během představení úplně zapomněly, že je u nás nějaká válka." (Elen Keller s maminkou) 

  • Pokud to má být  jedno slovo, tak MI•LU•JU. Pokud slova: Moje absolutní srdcovka! Snáz bych spočítala reprízy, na kterých jsem nebyla, než byla a doufám, že tomu tak bude i nadále a napořád! Zbožňuju za tím představením cestovat na nová a netradiční místa a pozorovat, co nového to přinese. Představení je tím pokaždé jiné a přesto vždy stejné: milé, veselé, dojemné a především tak opravdové." (Lenka Kohoutová – štamgast představení)